Naladit se na společnou cestu směrem na slunečný jih nebylo vůbec těžké. Spousta bubnů a bubínků nás přenesla na daleký kontinent, pluli jsme lodí a najednou jsme ji uviděli.
Krásnou, barevnou, vyprahlou zemi a začali jsme se zajímat, co všechno tady roste, kvete, co tu žije. Jen vodu jsme nikde nemohli najít. Vedro bylo úmorné. Starý tanec a prosba o déšť nakonec pomohly, na vyprahlou zem se snášely kapky osvěžujícího deště. Zaslechli jsme hlasy opic, papoušků i řev lvů. A objevili jsme oázu. Toto všechno díky krásnému programu, který nás přivedl do nádherné Afriky. „Mít tak svůj bubínek“, zaslechli jsme u dětí. Pustili jsme se do výroby, barevné blány vypadaly jako lentilky. Bubnování nebralo konce. Fascinovala nás i zvířátka. Pozorovali jsme, jak vypadají, poznávali je podle srsti, podle barvy a vyzkoušeli jsme si i svoji mrštnost a obratnost. Doletěla za námi sova Výr africký a viděli jsme i jiné dravé ptáky. Mnozí se s nimi vyfotili. Na konci tábora jsme se vydali také do buše. Cesta to byla dobrodružná, ale odvážní cestovatelé to nevzdali. Na památku si odnášeli za zvuku společné písně spoustu vzpomínek, malou pouštní ještěrku a cestovatelskou taštičku s deníčkem a pastelkami. Děkujeme za krásný týden a přejeme všem barevné léto!
Za celý tým Martina Kosíková
