Jak již víte, tak je Salesko letos v adventu zavřené (alespoň tomu tak doposud je dle aktuální epidemiologické situace). Proto i naše putování do Betléma bude z části netradiční, na dálku. To ale neznamená, že nás nečekají krátká zamyšlení a úkoly. Tento rok poneseme Ježíškovi dárky, které potřebuje opravdové miminko. Na každý týden je určena jedna věc, kterou od nás dostane.
2. adventní týden (6.-12.12.2020)
V druhém adventní týdnu neseme Ježíškovi jídlo. Každý tvor potřebuje potravu, aby mohl růst, pracovat a tvořit. Jídlo dává našemu tělu energii k plnění různých úkolů. Ale co naše duše? Naše svědomí. I tam je potřeba energie a podpory, že to, co děláme a jak jednáme já správné. Udělejme něco pro dobrý pocit, který nám dává sílu jít dál. Udělejme něco pro druhé.
Krátký příběh na zamyšlení:
Lucerna
V jedné staré pohádkové knížce je příběh princezny, kterou zavedl do hlubokého lesa zákeřný první ministr. Princezna si vzala s sebou lucernu.
V té strašlivé noci k ní přiběhl vlk, ale dívka ho svojí lucernou zahnala, a dokonce mu ožehla chlupy. Zahnala tím plamínkem i zlého rysa. Ale přišla bouře a lucerna jí zhasla. „Ach, ne!“ Teď si dívka připadala opravdu sama. Vstala a začala bloumat mezi stromy.
„Prosím Vás, pomozte mi zase rozsvítit lucernu,“ volala k mrakům. Mraky odpověděly hromy a blesky. Ale šípy z nebe byly příliš prudké a lucernu zažehnout nedokázaly. Bouřka se uklidnila stejně rychle jako začala.
Nastala neproniknutelná tma. Ve křoví tančilo pár drobných světélek. Byly to světlušky. Princeznička k nim běžela a prosila je: „Prosím Vás, dejte mi trochu ohně, abych si mohla zapálit lucernu!“
Ale světlušky se jí vysmály: „To nejde! Naše světlo je jenom pro nás. Nic jiného zapálit nedokáže.“
Zklamaná holčička hledala dál. Prosila sovu, která se na ni dívala ze špičky dubu svýma žlutýma očima, zářícíma do noci, aby jí věnovala trochu svého světla. Ale sova místo odpovědi oči zavřela. Vysvitl měsíc. I ten prosila holčička o trochu jeho světla pro svoji lucernu. Ale měsíc se honem přikryl tlustým a měkkým mrakem a nevšímal si jí.
Princezna Anna si zoufale sedla na pařez a začala vzlykat. „Nikdo, opravdu nikdo mi nepomůže zapálit lucernu?“
Až k ránu, chvíli před úsvitem, přišel do lesa nějaký chlapec na dříví. Měl s sebou ještě zapálenou lucerničku. Od ní si konečně mohla dívenka zapálit svoji lampu a s ní vysvitla i naděje na záchranu.
K zapálení zhasnuté lucerny je potřeba rozsvícená lucerna. Je mnoho vyhaslých lidí. Nevědí, kde brát sílu k životu. Snadno upadají do pasivity a skepse. Ztratili radost ze života. Navenek se smějí, baví, ale v jejich nitru je něco mrtvého. Špatné nálady, pesimismu, hořkosti je čím dál více. Chybí proč žít. Zbývá jen nechat se unášet. Někdy se nedostatek naděje projevuje prostě únavou. Život se stává těžkým a obtížným břemenem. Chybí nadšení a elán. Takový člověk je ze všeho unavený. K zapálení vyhaslého člověka je potřeba rozsvícený člověk.
Bruno Ferrero: Sny pro duši, str. 45
| Nabídka úkolů na tento týden: menší děti: pomůžu mámě a sám si uklidím stavebnici;pomůžu vydělat prádlo z pračky;pomůžu nést nákup z obchodu; | větší děti: uvařím rodičům kávu nebo čaj;nachystám pro sourozence snídani;vynesu odpadky. |
Podaří-li se Vám nějaký úkol splnit, dejte nám vědět na info@salesko.cz a my za Vás nalepíme obrázek kojenecké lahve postavám, které jdou do Betléma místo Vás.
Lahve si samozřejmě můžete lepit i doma do našeho adventního kalendáře. Více informací na www.salesko.cz.
Soubory ke stažení: