Od nejistého roku 1815, kdy se narodil Don Bosko, se začala pomalu sjednocovat Itálie. Několik odvážných dobrovolníků z řad ministrantů se přihlásilo do armád Království Sardinského a Království obojí Sicílie.
Čelili postupně jak nevraživosti ostatních států jako Rakousko a Francie, tak nevraživosti z řad vlastních. Plnili úkoly svých generálů, kteří postupovali s myšlenkou jednotné Itálie vpřed.
Jako ministranti se také přiučili znalosti liturgie a (ne)prošli ministrantskou maturitou. V základech vojenství se naučili přesnosti střelby i hodu a dalším důležitým znalostem. Poznávali také nepřátele: kupříkladu, že Rakouští pohraničníci si pletou ‚Taliány‘ se srnami, a také, že se bojí veverek. Po sjednocení bylo nutno připojit Benátsko a Řím, který se dobýval nakonec celý den.
Ačkoliv početně malý tábor, tak překvapivě náročnější. O to více si z tábora každý odnesl.
Jožka Nehybka
