Brněnský biskup Mons. Pavel Konzbul si pro přednášku v Salesku zvolil nečekané téma: Humor jako lék. Jak nám humor může pomoci nejen v těžkých chvílích, ale také ve vztazích a duchovním životě? A co nám může nabídnout právě v období postu?
V následujícím rozhovoru se dozvíte, proč může být humor nejen prostředkem k uvolnění, ale i cestou k hlubšímu pochopení života a víry. Biskup Pavel se podělí o svůj pohled na smysl půstu pro dnešního člověka, na duchovní atmosféru Brna i o osobní motto, kterým se řídí. A pokud si myslíte, že humor a Bible nejdou dohromady, možná vás překvapí.
Pane biskupe, ve své postní přednášce se zaměřujete na téma „Humor jako lék“. Jaký vliv má humor na duševní pohodu a zdraví?
Humor, jakožto součást duševní hygieny, ubírá dramatičnosti našim starostem a souvisí se zákonem tvořivosti, proto často dokáže uchopit i závažnou situaci novým způsobem. Humor pomáhá restrukturalizovat vnímání situace tak, že nám připadá méně ohrožující a nepříjemná, i když tomu tak třeba není, což lze ilustrovat i židovskou anekdotou: Dva židovští váleční zajatci mají být zastřeleni. Náhle přijde rozkaz k jejich oběšení. Pak se jeden na druhého usměje a řekne: „Co jsem ti říkal? Je to dobrá zpráva, Dochází jim munice.“
Ti, kdo mají více smyslu pro humor, se umí lépe vypořádat se situacemi pozitivním způsobem. Psychologie hovoří o čtyřech benefitech humoru. Humor nám dodává sílu. Humor nám pomáhá se změnou a nejistotou. Humor poskytuje perspektivu. Humor nám dodává rovnováhu. Humor a vtip nás uschopňují vidět sebe sama tolerantně a získat nadhled. Nakonec nám tak umožňují smířit se s frustracemi a zklamáními, přijmout omezení, odtruchlit ztráty a zvládnout těžké chvíle v životě. K podobné očistě v našem životě má přispět i postní doba.
Jaký by podle vás měl být hlavní smysl půstu pro dnešního křesťana? Může mít tento zvyk význam i pro nevěřící?
Začal bych radou jednoho benediktinského opata, který uvádí několik postních inspirací: Půst upovídaného člověka spočívá v tom, že se naučí naslouchat. Půst bázlivce zní: „Odvaž se, nevaž se.“ Půst perfekcionisty je shovívavý pohled na lidská omezení a nedokonalosti. Půst horlivce a workoholika se vyznačuje trpělivostí a vytrvalostí. Půst líného myslitele spočívá v nových otázkách, které by měl nechat k sobě přistoupit. Z tohoto pohledu není podstatné, zda jsme věřící, ale podstatné je, na kom a na čem nám záleží. Pokud máme v postu odumřít sami sobě, je to proto, abychom žili o to víc pro druhé.
Jak vnímáte Brno jako město víry a kultury? Má podle vás nějaký specifický duchovní ráz?
Pomohl bych si výrokem jednoho židovského rabína, který označil Brno za město bohabojnosti. Když se ho ptali, jak k tomu dospěl, odpověděl: „Ti bohabojní, kteří do našeho města přišli, tak z něj po nějaké době odešli bez víry, byť ji zde zanechali“. To, že víra v naší metropoli je živá, ilustruje i jeden nedávný titulek z novin: Brzdil jsem a modlil se. Řidič tramvaje v Brně zastavil pár milimetrů od malého chlapce.
Vzhledem k tomu, že jsem brněnský patriot, mám své rodné město velmi rád a vnímám je jako předměstí Vídně. Snoubí se v něm kultura, průmysl, vzdělání a víra. Najdeme zde řadu živých farností, které si troufnou třeba i postavit nový kostel. Brno má přehledné malé historické jádro spojené s množstvím zajímavostí, kostelů a klášterů. Kouzlo tomuto koloritu dodává i brněnský hantec. Konec konců i v něm lze interpretovat biblické texty. Uhodnete, o čem je tento, který se vztahuje k postní době, konkrétně k tématu almužny? Šéf vzal plac u kasy a házel čučku, jak ju maníci futrujó prachama. Fůra kolíků vyplázla těžký lováče. Naklusala taky nějaká koc, nic moc nóbl, a smékla tam dva drobáky, cirka tak búra. Šéf hókl na mladý a hodil k nim řeč: „Šlus, garantuju vám: tadle koc vysolila větší balík než celá ta partija, co futrovala kasu. Všecky ty móky vyšpulily, co jim od chlebárny upadlo. Tadle koc to smékla na doraz.“
Prozradíte vaše osobní motto nebo životní princip, kterým se řídíte?
Každý biskup si musí vybrat heslo. To moje vychází z pera apoštola Jana, kde v evangeliu o sobě Ježíš říká, že je cesta, pravda a život. Pokud si uvědomujeme, že jsme na životní cestě, tedy že jsme poutníci, jsme otevřeni změnám. Pokud říkáme pravdu, nemusíme si pamatovat, co jsme řekli. A do třetice bych ocitoval geniálního britského fyzika S. Hawkinga, který byl přesvědčen, že „Život by byl tragédií, kdyby nebyl vtipný.“
Chtěl byste něco vzkázat čtenářům?
„Bůh ať mě osvobodí od zachmuřených světců,“ řekla kdysi sv. Terezie z Avily. Protestanský teolog D. Bonhoeffer v knize Dopisy z vězení uvádí: „Optimismus není v podstatě názor na přítomnou situaci, nýbrž životní síla, síla naděje tam, kde jiní rezignují, umění nést hlavu vzhůru, když se všechno zdá být ztracené.“ Pokud nám humor přináší úlevu a uvolnění, pokud nám pomáhá se vyrovnat s nepříjemnou situací a spojuje nás s ostatními, tak se ho nebojme.
Děkujeme panu biskupovi za rozhovor a zveme vás na přednášku Humor jako lék, která se uskuteční ve středu 19. března od 19:30 ve sportovním sále Saleska. Přijďte se inspirovat a třeba i zasmát!
Renata Lorencová
