Nejen o válce objektivem fotografa bude 20. listopadu v 19.30 v Salesku vyprávět Richard Bouda, fotograf a cestovatel, který strávil velkou část svého života dokumentováním lidských příběhů v konfliktních oblastech, od Ukrajiny po Blízký východ.

„Na Ukrajinu jezdím dokumentovat sociální skupiny už dlouhá léta. Konflikt na východě země mě jako dokumentaristu nenechal chladným, a tak od roku 2014 pravidelně zaznamenávám život v této oblasti. Od února 2022 jsem tam strávil více než půl roku. Pojďme se podívat na současné dění a život ukrajinských obyvatel v zónách bojů i ve východní a západní části země,“ zve na přednášku z cyklu SaVIO fotograf Bouda.

Richarde, jaký je váš vztah k Líšni?

V Líšni jsem vyrůstal a mám zde spoustu vzpomínek na dětství. Přistěhovali jsme se sem, když jsem byl ještě ve školce. Vzpomínám si na to, jak se kolem nás stavěly paneláky a jak jsme si hráli v rokli mezi ovocnými stromy. Líšeň pro mě byla místem, kde jsem prožil podstatnou část svého života.

Co vás přivedlo k fotografii a co vás na ní baví?

Byla to náhoda. Jednou jsem si půjčil fotoaparát a od té doby mě to uchvátilo. Nejvíc mě na fotografii baví možnost zachytit silný okamžik. Je to způsob, jak lidem něco předat.

Máte nějaká témata, která jsou vám bližší a jsou vaše fotky něčím specifické?

Nejraději fotografuji sociální témata. Nevím, zda jsou moje fotky něčím specifické; to musí posoudit každý, kdo se na ně dívá. Snažím se, aby z nich bylo cítit lidství a příběhy těch, které zachycuji.

Kdy vznikla vaše spolupráce s charitativními organizacemi a Českým červeným křížem v souvislosti s dokumentováním války na Ukrajině?

Se spoluprací s Charitou Česká republika, konkrétně s Diecézní charitou Brno a Arcidiecézní charitou Olomouc, jsem začal ještě před válkou na Ukrajině kolem roku 2014. Je to velmi intenzivní spolupráce. Postupně jsem začal dokumentovat i jiné projekty v různých částech světa, například na Blízkém východě nebo v Karabachu. Od začátku konfliktu na Ukrajině jsem pracovníky charity doprovázel na monitorovacích cestách do východní části země.

Jak často jezdíte na Ukrajinu a kam míříte?

V prvním roce eskalace jsem na Ukrajině prožil dohromady více než půl roku. Cesty většinou vedou do stejných míst, jako jsou Dnipro nebo Záporoží. Přibližně dvě třetiny cest vedou na místa, která už jsem navštívil.

Můžete prozradit, jak prožíváte dokumentování událostí na Ukrajině?
Moje první dojmy byly velmi silné. Pamatuji si dětské domovy, které podporovala Charita Brno; příběhy těch dětí mě opravdu zasáhly. Tyto vzpomínky mě provázejí dodnes, stejně jako zážitky z Mariupolu, Charkova, Záporoží a Dnipra, kde jsem fotil během války. Každé z těch míst ve mně zanechalo hlubokou stopu.

A jaké jsou reakce na vaše fotografie?

Pokud moje fotografie změní pohled, byť jediného člověka, budu za to vděčný. To, že může fotografie ovlivnit vnímání konfliktu, je pro mě velký motiv.

Informují média pravdivě o válce na Ukrajině?

Média jsou často omezena politickými zájmy. Není to jen o válce na Ukrajině; například v Palestině a Libanonu jsme přišli o více než sto zdravotníků. Navíc v posledním roce zemřelo nejvíce novinářů od roku 1992, což svědčí o nebezpečí, kterému čelí ti, kdo o konfliktech informují.

Myslíte si, že mají fotografie sílu měnit vnímání světa?

Na individuální úrovni určitě ano. Fotografie může lidem otevřít oči a změnit jejich pohled na konkrétní problém. Globálně si myslím, že takovou sílu nemají.

Co je při focení pro vás nejdůležitější?

Snažím se zachytit příběhy lidí, kteří se ocitli v těžkých situacích, ale přitom vyzařují sílu a odhodlání. Tyto příběhy mě motivují k jejich sdílení.

Během jedné expedice do Jižní Ameriky jste částečně přišel o zrak. Jaký to mělo vliv na vaši práci?

Ano, byla to jedna z deseti expedic, kterých jsem se účastnil. Ztráta části zraku mě naučila dívat se na svět jinýma očima, víc si vážit toho, co vidím, a být selektivnější při výběru momentů, které chci zachytit. Možná to mou práci zpomalilo, ale dalo jí to i jinou hloubku.

Věnujete se bojovým uměním a jeskyňářství. Promítají se tyto koníčky i do vašeho života a práce?

Právě se chystám na těžkou speleologickou expedici. Tyto aktivity mě učí trpělivosti a disciplíně. V rámci neziskových organizací se často setkávám s dobrovolníky, kteří se věnují těmto činnostem, a jejich nasazení je obdivuhodné. Stejně jako oni, i já nacházím v těchto aktivitách sílu a inspiraci pro svou práci.

Richard neúnavně usiluje o to, aby svým dílem přinášel svědectví o síle lidského ducha a sdílel příběhy, které zaslouží pozornost.  Neváhejte se zúčastnit jeho přednášky ve středu 20. listopadu v 19.30 v Salesku a poslechnout si jeho zajímavé příběhy a myšlenky naživo!

Renata Lorencová