Páteční odpoledne a auto, ve kterém seděly dvě spící děti, bylo naloženo věcmi, vjelo otevřenou branou na farní dvůr. Pod stromem si hrála skupinka dětí. Za volantem auta seděla maminka, která v sobě našla dostatek odvahy, chcete-li pošetilosti, a vydala se se svými ratolestmi na víkend do Čučic na faru. Nebyla sama, takových „pošetilých“ maminek se tam během pátečního odpoledne sjelo víc… Během parkovacího manévru už nás přivítaly a ukázaly prostory další účastnice a pomohly vynosit zavazadla, a že jich bylo! Tedy těch zavazadelJ… A tak to šlo pořád dál a dál, až se nás na společné večeři sešlo celkem 15 (1 vedoucí, 6 maminek a 8 dětí). Po večeři nás v jídelně navštívil pirát, který měl ve svém koši plno překvapení. Všechny děti pozval na svou loď, kde je naučil něco z pirátského řemesla. A společná cesta za pokladem mohla začít. Každý správný pirát se před velkou výpravou musí posílit spánkem, a to byl i úkol pro naše malé piráty, zalézt do spacáků a načerpat síly na ráno. Ne všem se dařilo, ale nakonec byl v pokojích klid a maminky se mohly vesele oddávat večernímu tvoření a povídání, které nebralo konce a některé z nich šly spát až druhý denJ. Ráno, po společné snídani, začalo pirátské dovádění na otevřeném moři. Toto nadšené plnění úkolů, které dětem protáhlo svaly, cvičilo motoriku a zaměstnávalo mozkové buňky, dovezlo náš pirátský koráb až na tajuplný ostrov, který bylo potřeba po společném obědě, uvařeném každou volnou rukou, a posilující siestě pořádně prozkoumat. Při prohlídce ostrova, kdy jsme potkali domorodé muzikanty, sekáče trávy na traktoru a místní hmyz, jsme našli mapu se záhadným křížkem na okraji. Vydali jsme se podle mapy a ta nás dovedla k velikým, košatým stromům, v jejichž kořenech se skrýval tajný poklad. Lze říct, že spravedlivým rozdělením kořisti a společným fotem náš výlet končí, ale jen pirátský. Víkend pokračoval společnou večeří, na oslavu nalezení pokladu, debatním kroužkem maminek, po tom, co rozjařené a unavené děti usnuly, nedělním balením, úklidem a společným obědem, který vše zakončil.
V Čučicích nám bylo fajn, vyšlo počasí, děti byly celý den venku na vzduchu a maminky jen tak společně pobyly a popovídaly. Vaření bylo společné, a když bylo potřeba, každá nějak pomohla. Děkujeme Martině, že akci zorganizovala a doufáme, že se potkáme i příště. Už teď slyším otázku: „Kdy zas pojedeme do Čučic?“ aspoň u nás doma.
Dana Pospíchalová
