Měla by být výchova předmětem vědeckého zájmu? Jaká je vlastně správná výchova dítěte a co je k ní zapotřebí?

Zajímají vás tyto otázky? Pokud odpovídáte ano, je pravděpodobné, že jste si nenechali ujít přednášku „výchovné“ kapacity PhDr. Jiřiny Prekopové v Salesku.Paní Prekopová je respektovaná persona v oblasti výchovy. Její praktické kurzy „Škola lásky“ již překonaly geografické hranice naší rodné země, stejně tak i její celosvětová přednášková činnost vzbuzuje snad v každém patřičné a obdivuhodné „Ufffff“ z plných plic (navíc, vezmeme-li v úvahu, že oslavila již své 83 narozeniny). Jiřina Prekopová je tak trochu buldozer na skládce odpadu přetechnizované civilizace (odmysleme si již zapomenuté politické konotace), který si svou hroudu nastřádaného myšlenkového bohatství nekompromisně hrne skrze masu atomizované společnosti, ve které umíněně vyrývá brázdu lásky a emocí, jíž lze jen stěží přehlédnout. Těžko lze psát nějaké konkrétní připomínky k obsahu oné brázdy, neboť se necítím natolik kompetentní, abych je mohl zasvěceně kritizovat. Jistě si každý najde něco, co mu osobně nevyhovuje a to, co se mu líbí… je blízké jeho životní filozofii. Hodnocení obsahu si tedy musí udělat za domácí úkol každý sám  (a na příštím Saviu si domácí úkoly zkontrolujeme… ne, teď dělám vtipy). Co tedy máme v dnešním článku řešit? Inu, napadá mne taková zajímavá otázka, zda je dobrá výchova vyřešitelnou vědou? Pedagogická věda (jako ostatně každá jiná věda) si klade za cíl formulovat hypotézy, tyto hypotézy testovat a následně z nich vytvářet teorie, což je vlastně určitý model zákonitostí. Pokud se zavrtáme do problematiky výchovy, pak má věda tendence předvídat chování dítěte, resp. s určitým programátorským přístupem nabízet zaručené řešení, recept, na konkrétní chování dítěte (dítě zlobí… analyzuji doprovodné projevy a doprovodné jevy při zlobení… a zjistíme „abrakadabra“, že dítě vlastně vyžaduje pouze naši pozornost). Věda nám dále nabídne vhodné nástroje pro řešení, což ve zkratce znamená, že se budeme dítěti věnovat, případně jej budeme ignorovat, protože zlobí až moc.
Zdá se vám to trochu komplikované? Ono to tak komplikované skutečně je. V dnešní době je zajímavé, jakou mocí a respektem disponuje věda. Stačí malá věta v médiích „vědci zjistili“ a najednou máme pocit, že jsme o kus dále v poznání pravdy o světě atd. Tím samozřejmě nechci kritizovat vědu a vědecké přístupy, spíše je otázka, jaké novinky nám věda předkládá a může potencionálně předložit v oblasti výchovy. Filozofie výchovy láskou, kterou zaštiťuje Jiřina Prekopová, vypadá, jako by se nalézala v přímém protikladu ke komplikovaným vědeckým postupům a zjištěním. Ve výsledku ale mnohdy dochází ke stejným výsledkům jen s pomocí slov „láska“, „cit“, „emoce“ a „dotyk“. Něco na tom jistě je… správná výchova by přece měla být záležitostí velice prostou a jednoduchou, zkrátka přístupnou pro všechny bez ohledu na gramotnost, IQ, stupeň zabarvení pigmentu, atd. Stvořitel jistě neměl záměr, aby kvalita výchovy byla podmíněna nějakou vědecky podloženou hypotézou. Skutečnost musí být mnohem prostší: Láska je nad vším ostatním (jak Jiřina Prekopová konstatuje), stejně tak i láska musí být ve výchově nejvyšší prioritou. Výchova v podání Jiřiny Prekopové ovšem není popření rozumu, je to jen interpretace využívání rozumu z teoretických pouček do reálného života, který musí být především o lásce.
P.S. …a taky byla úplně plná tělocvična posluchačů, mimochodem 😉
Petr Maliňák

Záznam přednášky v mp3:

Fotogalerie