Ze Saleska jsme se vydali do Ochoze u Brna. Po dlouhé cestě zpestřené několika šiframi, jsme dorazili na faru jen s mírným zpožděním. Poté, co jsme se zbavili zavazadel, jsme si zahráli několik seznamovacích her na úvod. Následovala velmi dobrá večeře (chleby, pomazánka) a hlavní program večera, při kterém jsme se dozvěděli, že se „nacházíme‘‘ na sovětské výzkumné stanici, kde probíhá výzkum ohledně Yettiho, který žije v okolí. Navíc se nedávno v sibiřských lesích ztratil jeden z vědců. Ten večer jsme se ještě rozdělili do skupin. Po chvíli volna byla večerní modlitba v kostele a hajdy na kutě. Druhý den ráno jsme na rozcvičce našli Yettiho stopy. Vrátili jsme se na faru, ale hned po snídani jsme šli stopy odlít. Nechali jsme stopy schnout a sami jsme šli na mši. Následoval naprosto úžasný oběd (guláš) po němž se vyrazilo na výlet po stopách Yettiho. Cesta byla jen dva kilometry dlouhá, ale příšerně kluzká. Přesto jsme se bez úhony dostali do jeskyně Pekárny, kde jsme nalezli téměř kompletní kostru Yettiho. Vrátili jsme se zpátky a po cestě jsme si vyzvedli zaschlé odlitky stop. Po naprosto úžasné večeři (párky), jsme si po skupinkách připravovali vědeckou práci o Yettim podle všech informací a nálezů. Ke konci jsme byli přerušeni vpádem Yettiho, který popadl vědce a prchl. Našeho přítele jme našli o kus dál, kam ho Yetti upustil. Začal hon na Yettiho. Celá situace byla ztížena i viditelností, protože již byla tma. Po urputném boji se, ale ukázalo, že jsme nepolapili Yettiho, ale dávno pohřešovaného kolegu Frantu. Ten, jak se ukázalo, se rozhodl, že bude Yettie pozorovat zblízka a přestrojil se za jednoho z nich. Jeden z Yettiů, ale chtěl unést našeho přítele vědce, což se mu málem podařilo, nebýt toho že ho Franta přestrojený za jiného Yettiho, zahnal. Yetti uprchl a Franta běžel za ním, jenže jsme ho polapili. Hon na Yettiho byl ukončen a my mohli jít po modlitbě spát. Další den ráno jsme se rychle sbalili a utíkali na autobus… Honza Tomáš
