aneb Moc, bezmoc a nemoc současné výchovy
V úterý 7. 3. v Salesku proběhla přednáška předního českého odborníka na abnormální a patologické poruchy osobnosti – Andreje Drbohava. Pro tohoto navenek velmi živého, energického a činorodého člověka je paradoxně normální pracovní náplní studium osobností vrahů a psychopatů. Kromě této nevšední pracovní vášně však běžně zabrouzdá i do tajuplných vod dětské psychologie. Avšak samozřejmě a nejinak – s důrazem na patologické jevy, které v převážných případech spouští jejich stejně „porouchaní“ rodiče. Pro mnohé jistě může být zajímavá informace o potřebě rané citové vazby, jakožto nezbytné ingredience pro zdravý vývoj dítěte. Odmítání, fyzické tresty a pocity ignorace, osamocení, strachu a viny u malých dětí vedou k nerozvinutí příslušných částí mozku, které jsou nezbytné pro schopnost vcítění se do druhých – tedy schopnosti empatie. Děti, kterým chybí raná citová vazba, nedokáží věřit druhým, chybí jim pocit důvěry k ostatním, drží si lidi od těla, případně chtějí ostatní ovládat. Jsou odpojené od svých pocitů, někdy nevnímají bolest. Nesou si v sobě pocity nemilovnosti, připadají si „nehodné“ a celkově vnímají svět jako nebezpečné místo. Problém je zejména ten, že tyto problémy zpravidla vytrvávají až do dospělosti, neboť klíčové části mozku zodpovědné za schopnost empatie se již dále nevyvíjí. Z problémových dětí v dospělosti často rostou psychopati neschopní opravdové empatie. Nemusíme si však hned představit masové vrahy, nejvíce psychopatů je paradoxně tam, kde bychom je vůbec nehledali (ředitelé, právníci, moderátoři, obchodníci, chirurgové, novináři, ale i kněží). Avšak z průběhu večera bylo jasně patrné, že možností, jak vychovat narušeného jedince, je nepřeberně více. Mnohý rodič si tak pravděpodobně z přednášky odnesl malé trauma. pm
