Nevíte. Nevadí… Právě odpověď na tuto otázku najdete na konci našeho čtvrtého adventního příběhu, který si spolu s jedním husím brkem můžete v Salesku vyzvednout. Příběh si vezměte domů, ale brko vpíchněte do husy, aby potom měla co dát Ježíškovi na Štědrý den do jesliček.
4. TÝDEN 19.-22. 12. PROČ JE VŽDYCKY V JESLIČKÁCH HUSA
Ta zpráva se donesla i na selský dvůr. Přinesli ji holubi, kterým to řekly straky, a ty se to dozvěděly od hejna opožděných čápů. V nějakém zastrčeném koutě světa se narodilo zvláštní dítě.
Matka Husa měla zrovna hnízdo čiperných a hravých mláďat, velké srdce a ohromnou zvědavost. Když se začalo šuškat, že to dítě je Boží syn, Matka Husa se rozhodla.
„Musím jít do Betléma,“ řekla svým dětem. „Musím vidět to svaté dítě.“
Než odletěla, připravila svým dětem spoustu svačinek, obědů a snídaní.
„Moc času mi to nezabere. Ještě pořád umím létat. Buďte hodné a neodcházejte ze dvora. Řeknu tetám, aby na vás daly pozor.“
Pořádně se rozběhla, a i když už byla trošku při těle a nebyla ve formě, vzlétla a zamířila k Betlému. Dlouho jí to netrvalo a hned se dala do hledání božského dítěte.
Začala v královském paláci, jak se jí zdálo správné.
„Tak zvláštní dítě bude určitě v nějakém velkém domě,“ pomyslela si. Zaklepala silným zobákem na bránu. Její žádost vyslechli dva důležití pávi a pak nevychovaně odsekli: „Tady žádné zvláštní dítě není! Běž otravovat jinam, nebo tě královské stráže strčí na pekáč.“
Matka Husa se nezalekla a zeptala se v hostinci.
„Tady žádné dítě není! Nevidíš, že je tu plno jak ve vejci?“ řekl jí hostinský.
Ale myška, která hryzala kůrku sýra pod stolem, jí pošeptala: „Musíš jít do stáje na konci města. Tam najdeš to, co hledáš. Všichni tam jdou. Jakmile se najím, půjdu taky.“
„Děkuji ti,“ řekla Matka Husa a pospíchala dál.
Když Matka Husa dorazila, byl před chudičkou stájí veliký zmatek. Tlačili se tu pastýři a velbloudi, ovce a štolbové, koně a zvědavci. Matka Husa se prodrala mezi nohama a kopyty až k dítěti. A zhrozila se.
„Ale… ale… všechna ta nádhera! Zlato, kadidlo, vonné masti… A dítě leží na slámě!“
Matka Husa byla konsternovaná. Pomyslela na měkké a hebké hnízdo, které připravila pro své mladé, když se vylíhli ze skořápek. A tohle dítě, Boží syn, leží na slámě!
Maria, maminka dítěte, si jí všimla a usmála se.
Matka Husa dlouho neváhala: začala si zobákem vytrhávat ta nejměkčí pírka a za Mariiny pomoci z nich udělala měkkou podušku pro dítě.
Když skončila, chudák husa vypadala žalostně a směšně, ale když vycházela ze stáje, všichni ustupovali a s úctou na ni hleděli.
Matka Husa byla skoro holá a byla jí zima, ale její velké mateřské srdce bylo plné radosti. Dala dítěti ten nejkrásnější dárek.
Proto je v každých pořádných jesličkách vždycky husa.
Bruno Ferrero: Potěšení pro duši, str. 63.
Zkusme se i my tento týden pomyslně převtělit do Matky Husy a dát lidem ve svém okolí něco ze sebe nebo něco, na čem nám opravdu záleží.
Úkol pro menší děti:
půjčím sourozenci nebo kamarádovi hračku, na které mi opravdu záleží a která je pro mne důležitá a v klidu počkám, až mi ji zase vrátí.
Úkol pro starší:
odepřu si něco, co mám rád a na co se těším (pochutina, zábava,…), takto získaný čas budu věnovat lidem, které mám rád.
Jako důkaz, že se chcete pokusit splnit daný úkol, můžete vpíchnout peří do siluety husy, aby měla co dát Ježíškovi do jesliček.
